Je to velká výzva, říká Pavel Zbožínek k zimní verzi Emil Open

Pavle, zimní verze Emil Open je dlouhodobým snem Emila. Můžete nám popsat cestu, kterou jste museli ujít, než jste se k uspořádání prvního ročníku dostali?

Cesta byla hodně dlouhá a složitá, popisovat všechna úskalí snad ani nechci. Takže jen stručně. Nejdříve nás čekal výběr vhodného kraje jako hostitele této události. Přičemž kritéria byla v podstatě jednoduchá: „kopec“ v blízkosti krajského města, přítomnost univerzity a ochota municipality podílet se na vzniku tradice zimních her.

A toto všechno jsme nalezli v Jihočeském kraji – Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, která nám nabídla odborné zázemí a potenciál svých studentů, Ski areál Lipno, který nám vyšel maximálně vstříc a kde jsme nalezli krásné sjezdovky splňující naše požadavky, a v neposlední řadě ochotu Jihočeského kraje a statutárního města České Budějovice vybudovat s námi tradici, kterou známe z Brna.

To zní takřka ideálně. Kde jsou tedy ty trable?

Záměr zorganizovat zimní hry se datuje už do roku 2018, kdy jsme učinili první pokus hry uspořádat. Vše bylo takřka nachystané, byl již vypsaný i lednový termín pro uspořádání 1. ročníku zimního Emil Open 2019. Bohužel, stejně jako u letních her 2018, tak i u těch zimních se nové vedení MŠMT rozhodlo hry finančně nepodporovat, protože to nejsou registrované závody s registrovanými sportovci. Od té doby jdeme cestou plnou překážek, nicméně nyní jsme došli do cíle, a to jediné se počítá.

Nezbývá než gratulovat. Víme, že nakonec se podařilo zajistit finanční zdroje z programu Interreg V-A Rakousko – Česká republika.

Ano, správně. Podařilo se nám uspět s projektem Dny bez bariér, který realizujeme s naším rakouským partnerem Österreichischer Behindertensportverband. Je to poměrně velký projekt, který čítá celkem čtyři aktivity, a právě první dva ročníky zimních her jsou jednou z nich. Ale i zde se nám cesta zkomplikovala. Tento typ projektů totiž vyžaduje předfinancování, ale domluvený partner kvůli koronaviru nebyl schopen dostát naší dohodě, a tak jsme zůstali bez financování. Naštěstí nás podrželo město Brno poskytnutím návratné bezúročné půjčky a projekt zachránilo, za což mu patří obrovský dík.

Můžete nám popsat jednotlivé aktivity projektu?

Tou první a největší jsou zimní hry, respektive dva ročníky Zimních česko-rakouských her handicapované mládeže Emil Open. Přičemž cílem toho prvního je naučit se od rakouského partnera vůbec „zimu“ dělat. Proto máme zařazeno zatím jen lyžování – sjezdové, běžecké, snowboard a sněžnice. Během druhého ročníku chceme přidat i para hokej, curling a krasobruslení a na těchto sportech hry ustálit.

Druhou aktivitou je uspořádání roadshow ve všech příhraničních regionech – Jihočeském a Jihomoravském kraji, v Kraji Vysočina a v Dolním a Horním Rakousku. Zde se bavíme o naší typické aktivitě prezentující na náměstích krajských měst sport handicapovaných, přičemž je rozdělena do několika částí – interakce, edukace a zábavy.

Třetí aktivita spočívá v tom, že po sobě v každém zmíněném regionu zanecháme významnou stopu v podobě zřízení a vybavení půjčoven sportovních pomůcek a sportovního vybavení pro handicapované. Tyto půjčovny budou po dobu pěti let fungovat zdarma a naším cílem bude shánět partnery pro jejich další vybavení.

A poslední, čtvrtou aktivitou, je vytvoření databáze sportovních aktivit a pohybových možností v daném regionu a jejich vzájemné propojení.

Pro zjednodušení uvedu příklad: klučina z Lince si zjistí, že v brněnské půjčovně si může zapůjčit handbike, a dozví se, že krásnou cyklostezkou se může projet až na Mušov. A večer si pak například zahrát basket s SK Hobit Brno…

Projekt vypadá skvěle. Můžeme se ale ještě vrátit k zimním hrám? Ty vás čekají za chvíli.

Doufejme. Vy mě ale k těm trablům přímo ponoukáte. ? Samozřejmě, že nám do her vstupuje momentální situace s covidem, ostatně jako každému. Rakouský partner nám asi před měsícem bohužel oznámil, že vyhlášený dlouhodobý a plošný zákaz cestovat do zahraničí mu brání v účasti na hrách.

Tato informace v nás nejdříve vyvolala paniku, ale vzhledem k tomu, že se Emil nikdy nevzdává, jsme přišli s pohotovým řešením. Rakouští sportovci budou na svahu v Rakousku, my na Lipně a prostřednictvím live streamu se budeme sledovat, fandit si a vzájemně si vyhodnocovat a porovnávat výsledky. Takže klepu na vše kolem sebe, co je dřevěné, a pevně doufám, že 13. až 17. ledna proběhne vše tak, jak jsme naplánovali.

V rezervě máme sice ještě březnový termín, ale to je velký risk, že na svahu budou místo sněhu sněženky. 

Každopádně jsme již otevřeli první kolo přihlášek a máme radost, že se nám hlásí sportovci z celé republiky. Nebudeme mít sice žádné akce pro veřejnost ani zahajovací ceremoniál na Náměstí Přemysla Otakara II., ale o to víc si to užijeme při druhém ročníku.

Můj poslední dotaz je na česko-rakouský formát zimních her. Z Brna známe Emil Open jako evropské hry, na které se již stabilně sjíždí přes 800 účastníků ze 17 zemí Evropy. Proč se těch zimních účastní jen sportovci ze dvou zemí?

Je to samozřejmě z povahy přeshraničního projektu. A i když od 3. ročníku plánujeme hry otevřít i ostatním zemím, je potřeba si také upřímně říct, že zimní hry nelze pořádat tak masovým způsobem jako ty letní. Podle mě je reálné bavit se o polovičních počtech, než jaké známe z Brna. A záleží i na tom, jestli si zde hry najdou své místo a během dvou ročníků, na které je jejich financování zajištěno, získáme další dostatečné finanční zdroje. Zima je prostě dražší a složitější. Není to tak jako při červnovém termínu v Brně, kdy si vezmete tenisky a jdete běhat a kdy je většina kolejí prázdných a účastníci si mohou vybírat, na kterých kolejích budou ubytováni. Ale o to větší výzva to je. A to my máme rádi.